Všechno jednou začíná a jednou skončí. A stejně jako jsem se v pátek 19.8 nemohla dočkat, až budu u moře...teď se vlastně taky nemůžu dočkat až ZASE budu u moře :D Ne nadarmo se říká, že nejvíc potřebuje na dovolenou ten, kdo se z ní právě vrátil.


A je tu další pokračování mého žrádelního deníčku... Jak už asi víte, hrozně ráda plánuju, a tak jsem si i naplánovala, kolik bych měla zhubnout předtím, než odjedu na dovolenou :D ehm...plány jsou fajn věc, hlavně když nevychází. Takže zase nic a možná příště. Dvě kilča stále chybí ;) Ale co už. Jsou i horší věci :D

Na přelomu července/srpna, jsem se rozhodla, že bych se měla více hlídat, a tak jsem si dala výzvu #NežerJakPrase. Nic drastického, ale ve chvíli, kdy se moje snídaně změnila na nutellu, oběd na mísu zmrzliny a večeře na croissant s párkem, jsem si řekla, že s takovou bych se asi nedožila státnic :D A to já celkem chci!
Co se týče jídla, volím zlatou střední cestu (současné blogerky na paleo, raw, vegan...etc. stravě by mě asi ukamenovaly, protože jdu proti novodobému trendu). Miluju těstoviny, které nikdy z jídelníčku nevyškrtnu, stejně jako si občas dám zmrzku (klasickou - žádnou veganskou:). Jediné, co podstatně omezuju, je sladké - z balíčku karamelek, tabulky čokolády a maxi porce zmrzliny denně se snažím udělat 1 čokoládu za týden. Místo bonbonů, které jsem zvykla požírat na nervy při učení, si dopřávám žvýkačky. Při pohledu na balíček chipsů si snažím říct všech 100 důvodů, proč je nejíst a kolem pekárny chodím s tím, že opravdu na tu kapsu s nivou nemám chuť...je to těžký..je to bolestivý !:D ale nějak to jde :D Občas ale podlehnu.
Málo solím, nemastím, nejím bůček ani tučné jogurty, slazenému pití se vyhýbám a snažím se dopřávat si co nejvíce ovoce a zeleniny. Tím to pro mě končí :) Nechci být otrokem jídla a už vůbec nechci většinu dne trávit počítáním kalorii a potlačováním hladu pomocí mrkve. Člověk by si měl život užívat a k tomu (pro mě) patří i nějaká ta dobrota, piknik, romantická večeře..a ne neustálé hledání potravin bez cukru, lepku, tuku.


Ahojky pahojky :)
Právě teď se asi někde povaluju na pláži, užívám si sluníčka a jsem asi nejvíc šťastná! ANEBO TAKY NE! Ale spíše jo, protože si neumím představit důvod (teda kromě učení na státnice), který by mi mohl moji nadšenost pokazit :) Vím, že to není moc zodpovědné - vypadnout 3 týdny před státnicema na dovolenou do zahraničí, ale upřímně - hrozně moc jsem cítila, že to je to, co teď potřebuju! Odcestovat! Vypadnout pryč. Zmizet před problémy a stresy, které se na mě valí každým dnem! Zákony si beru s sebou a věřím, že se tam něco naučím! Musím! :)

Nacházím se v Itálii, přesněji na místě Alba Adriatica :) A určitě můžete očekávat spoustu nových foto přírůstků z místa činu. Než se ale vrátím, tak pro vás mám menší TWO WEEKS IN PICTURES, protože po návratu domů už určitě nebude nálada přidávat staré fotky! A trochu se obávám, že nebude ani ten čas....

Ahoj :)
A po delší době tu máme zase outfitový článek:)
Moje drahá polovička nám naplánovala na nedělní podvečer výlet na haldu Ema. Vzhledem k tomu, že mě vystrašil slovy, "něco chystám", "překvapení" a "tůra" (jak všichni víme - nejsem kamzík a vlastně ani sportovec...i když možná jednou zase budu - včera jsem se totiž při učení přistihla, jak místo na cenně papíry myslím na vidinu toho, jak jednou budu bydlet v nějakém velkém městě, ve "vlastním" bytě a budu chodit do městského fitka - zkrátka a dobře se mi nějak zastesklo po cvičení), rozhodla jsem se to bojkotovat a obléct se normálně se slovy, že spíše než výšlap potřebuju vyfotit outfit :D Dobře jsem udělala - tůra to totiž nebyla ani zdaleka. I moje fyzička lenochoda po infarktu byla vytlemená. Pokud slovo tůra znamená kopeček a pár kamenů, chtěla bych na tůry chodit častěji :) Klidně i denně. (Ano, holka, není nad to vymýšlet různé aktivity ve dnech, kdy se máš věnovat pouze jedné aktivitě - studiu)

Na sobě mám kalhoty, které jsem opět zničila a roztrhala - ostatně jako polovinu kalhot z mého šatníku (ale bez děr bych si je už na sebe neoblíkla, takže jsem vlastně hrozně ekonomicky smýšlející), nejvíc obyčejné černé tílko, kterých mám doma sedm a nové bílé tenisky z F&F, o kterých jsem vám psala v NEW IN (vzít si je chtělo odvahu...a teď už i pračku).

Na foťáku fotky vypadaly skvěle, ale po zvětšení na noťasu, jsem si všimla, že zrovna moc ostré nejsou..hm, ono asi co chcete, když se k focení outfitu dostanete až v 8 večer, protože předtím vás ještě čeká pět svačinek v mekáči (asi abychom na té "tůře" moc nezhubli)

Opět se ale dostáváme k mému největšímu problému a tím je pózování. Proč to ještě pořád neumím? :D Když mě fotí Luci, povětšinou se mi pózuje jedna radost, ale jakmile si mám stoupnout před foťák, za kterým stojí přítel, náhle se ze mě stává smutný štěně, co se leda tak zvládne usmát a dát si ruku do boku. A to vážně nechápu proč, když on je na celý planetě jediný, před kterým se prostě nikdy nestydím a jsem nejvíc přirozená (teda až na to focení! Takže buď to budu doma trénovat před zrcadlem a jeho fotkou nebo se budu vždycky před focením opíjet)!


Dlouho jsem přemýšlela, zda tento článek sepsat. Je přece až příliš osobní a nutí mě přiznat, že mám obrovskou slabinu, která mi hodně sráží seběvědomí. Ale zároveň vím, že je mezi námi spousta těch, co mají podobný problém a možná jim toto moje povídání pomůže :)

Mám celulitidu. Bohužel. Mám ji už od dětství (viděla jsem fotky, když mi bylo 6) a zavodňuje se mi organismus. Sama jsem si už všimla, že klidně můžu vypít litr vody a nelítám co minutu na záchod. Nikdy jsem tomu nevěnovala pozornost - až loni v létě, kdy se moje depky z léta (kraťasů a plavek) ještě o něco zvětšily a každý den jsem stála před rozhodováním - budu stát hodinu před zrcadlem a odhodlávat se někam v těch kraťasech vyjít? Anebo si raději vezmu dlouhé kalhoty/sukni, i když riskuju, že se v tom upeču?

Objednala jsem se na ruční lymfatické masáže (pro lidí z Ostravska - do Šenova u Ostravy - doporučuji) a později k tomu přidala i estetickou Rázovou vlna - X-Wave.
Jak doktorka, tak masér mi potvrdili, že mám skutečný problém se zavodňováním organismu! Navíc je u nás v rodině celulitida dědičná, já mám postavu hruška a velice sedavou školu. Ač se snažím nejíst nezdravě, chodit aspoň hodinu denně, posilovat nohy a hodně pít (bavím se teď o zkouškovém, kdy je pro mě pravidelný sport naprosto vyloučen), stále se mě tato zdravotní/estetická vada drží.

Loni jsem absolvovala asi 8 lymfatických ručních masáží (pro informaci - cena se pohybuje okolo 500,-Kč/masáž) a 4 rázové vlny (1800,-/jedna aplikace) a je pravda, že po měsíci a půl celulitida celkem zmizela. K tomu jsem přidala nějaké to poctivé fitko, domácí cvičení, a i když to nebylo dokonalé, dalo se to přežít, ale po Vánocích, kdy jsem zase strávila měsíce sezením nad knihami a učením, následně psaním diplomky a teď zas učením na státnice, se mi celulitida vrátila a já trpím, protože to je věc, se kterou se asi nikdy nesmířím. Proč ji musím mít zrovna já? :D

Pokud pečlivě obejdete šest rázových vln a budete je kombinovat s ruční masáží, je dost pravděpodobné, že celulitida hodně ustoupí a někomu se možná už ani nevytvoří znovu (ale vezměte si, kolik do toho zainvestujete). Postavu je třeba udržovat pravidelným cvičením, sportováním, stravou a pečlivým pitným režimem, taky byste neměli solit, hřešit, nosit malé oblečení a sedět. Snadnější to mají slečny, které mají typ postavy "jablko" (prsa, břicho) a nemají k celulitidě předpoklady. Ehm... z toho, co tady píšu, je asi zjevné, že já se těch svých ďolíků jen tak nezbavím. Vrací se totiž pokaždé, když delší dobu sedím (což je u mojí školy a následně i zaměstnání NUTNOST), a abych je neměla, musela bych asi denně dřít ve fitku (i když ani sportem se mi to moc nezlepšilo), běhat, plavat a učit se ve stoje. Na což, řekněme si popravdě, není čas, mnohdy chuť a momentálně ani ta energie.

Lymfatické masáže mi hrozně moc pomohly v tom ohledu, že jsem splaskla - přestala jsem být tak nacucaná vodou a přestala se cítit nafouknutě. Dolů šly i centrimetry, sice ne moc, ale šly. Při jejich pravidelném dodržování (cca co 3 týdny), mám nohy lehčí a celkově se cítím o dost líp (ne tak mohutně). Taky si všímám, že když piju, lítám častěji na WC a při zmáčknutí stehna se mi nedělají takové "ďolíky" jako dřív. Takže dámy, pokud cítíte, že se zavodňujete (své dělá i antikoncepce), neváhejte. Jsou to velice příjemné masáže.

A jaká je rázová vlna? Bolí to! Někdy méně, jindy více. Nejhorší je, když vám masíruje místo, kde máte kosti (blízko kolena) nebo zadek (z toho pro změnu bolí vaječníky). Ale abych vás nevystrašila, tak říkám, že se to dá přežít, jen to je někdy nepříjemné a občas to jde cítit i další den. Ale jsou i horší věci:) Pokožka zčervená a není dobré ji ten den moc namáhat. To samé platí i u lymfatických masáží - fitko po masáži vynechejte! Stejně jako jakýkoliv jiný sport, tělo je po zákroku a potřebuje být v klidu.



Shrnuto, podtrženo! Doporučila bych vám to? ANO! 
Jak jsem zmiňovala, masáže jsou velice příjemné a opravdu mají efekt. Pokud vaše problémy s celulitidou jsou spíše povrchové, mohly by vám pomoct. Rázová vlna je určena slečnám, které mají buď větší problémy, nebo chtějí pouze dovyhlazovat menší nedostatky. Nejlepší je zkombinovat obojí, ale mějte na paměti, že pokud se do takových zákroků pustíte, je třeba do toho zainvestovat. Jedna aplikace nic nevyřeší. Zbavení se celulitidy je běh na dlouhou trať a neskutečná časová i finanční investice (ještě teď brečím nad výplatou, která na ni padla - a rozhodně ne jedna!). Těm šťastným se možná povede nehezkých ďolíků zbavit na delší časový úsek, ty "více postižené" musí počítat s tím, že vyplácnutí 20 tisíc není zaručená výhra! Bohužel! Já se už smířila. Ale každá reagujeme jinak, každá máme jiné tělo, a pokud s tím něco chcete skutečně udělat, nezbývá, než zkoušet různé způsoby a zjistit, co je nejlepší :)

Holky, co vy a tento typický problém nás holek? Přispějte svými názory, zkušenostmi. Ať v tom nejsem sama ;)
Ahoj, dneska tu pro Vás mám menší tip na úžasně skvělou řasenku..je od značky KIKO. V ČR v kamenném obchodě ji sice neseženete, ale jak jsem zjistila, existuje i český eshop s touto značkou - kikokosmetika.cz/
Navíc léto je období dovolených a cestování, takže se jedná o příjemný tip na levnou kosmetiku ze zahraničí:)


Článek New In tu už nebyl dlouho a vzhledem k tomu, že jsem si toho za tu dobu pořídila hodně, nebudu tady postovat veškeré moje nákupy, ale to, co si myslím, že by mohlo mít i nějaký ten užitek pro vás :)

Olympus PEN PL 7 
O svém novém foťáku jsem tu už psala. A moje nadšení se od samého začátku ani trochu nezměnilo. Tahám ho všude s sebou (to tak jdete na piknik, a i když si plánujete vyfotit deku a maximálně selfíčko, stejně to už nezvládnete fotit na mobil, ale potřebujete k tomu foťák. Jsem jak japonský turista! Opravdu!). Dalo by se říct, že jsem k této super věcičce přirostlá a nejvíce využívám právě funkce wifi, kdy si fotky okamžitě pošlu do mobilu a můžu je vesele sdílet a posílat kámošům. Oceňuji taky samospoušť, s tím, že frekvenci si můžu určit podle sebe. Na foťáku mi vyhovuje, že má vyklápěcí displej (který se nakloní na fotku, popř. úplně vykloní na selfíčko), funkci rozostřeného pozadí a další super funkce. Budu upřímná - teprve se učím fotit a nevím, co která funkce znamená. Jsem tvor, který NIKDY nečte návody, a pokud na něco objevného nepřijde sám (neřekne mu to někdo - viď, Luci?), neví to! Foťák umí velké věci (však se podívejte na fotky všech těch Elite blogerek - to je úplně jiná úroveň než to moje cvakání pro radost) a pokud zvažujete jeho koupi, určitě doporučuji!


Obal na mobil z EBAY
Obalů na mobil mám spoustu, ráda jsem je střídala. Tedy do té doby, než jsem si pořídila kvalitnější kousky z Německa a Anglie. Obaly z Číny jsou sice super, plní svoji funkci a jsou levné, ale pokud sáhnete po něčem co stojí od stovky nahoru a dováží se to z Evropy, nebudete litovat. Mým nejoblíbenějším je obal s prasetem z Velké Británie a surikatí obal z Německa - jsou pevné, drží tvar, odolné proti poničení a hlavně se nešpiní tak, jak ty gumové!


Bílé tenisky
Výprodeje mají mnoho výhod - pořídíte si věci, co chcete, ale nechcete za ně moc utratit anebo věci, které se vám líbí, ale nejste si jistí, že je využijete. Když jsem si v březnu v Praze koupila svoje první bílé plátěnky, stala se z nich láska, jenže pak jsem je začala nosit všude a pořád, v Benátkách jsem v nich ošklivě zmokla a boty se dost poničily a začaly smrdět (a vyprat to nejde) :D Proto když jsem v F&F objevila tyto krásky za 90,- musela jsem je mít! Jsou neskutečně pohodlné! S F&F botama mám samé dobré zkušenosti. Žádné mě zatím neotlačily morbidním způsobem.

Tenisky F&F, kosmetická taštička (pro mě foťáková taštička) - Stradivarius

Plavky
Pokud jedete na srpnovou dovolenou, doporučuju navštívit výprodeje plavek v New Yorkeru (H&M je přebrané, v Takku nic nemají, Lindex je tragický, C&A snad plavky ani nevede). Mají jich tam spousty (na malá i velká prsa, super pushup, trojuhelníčky, košíčky...) a za super ceny. Zvlášť se kupují kalhotky a zvlášť vršek. Já mám skoro všechny plavky z NY (protože to je snad jediný obchod, kde myslí i na chlapeckou vrchní část postavy a uznávají barvy).

New Yorker - vršek 199,- spodek 139,-


DELTIMO náramky
Přiznávám se, že náramky jsem získala v rámci spolupráce. Ale co na tom. Náramky jsou věc, co mám každý den na sobě a nesundávám je! Jsou moji součástí v právním slova smyslu :D Když mi přišla krabička s touto krásou, byla jsem nadšená. Náramky bych si totiž koupila i sama od sebe. Jsou nápadité (hlavně vícebarevná kombinace) a dost netradiční. Zatím se mi žádný z nich neošoupal ani nijak jinak neponičil, což se dost divím :)



VUCH peněženka...
O ni jsem už psala samostatný článek, proto jen řeknu - nadšení stále trvá. A hlavně si taky dost užívám, když mi ji kámošky chválí a ptají se, odkud ji mám :)


Kosmetika KIKO
Když mi loni mamka dovezla pár monostínů, byla jsem spokojená, ale když jsem si v Benátkách koupila řasenku, stín i rtěnku dle mého gusta, byla jsem unešená! Rtěnka má barvu, kterou bych si nejspíš nekoupila, kdybych ve chvíli vybírání nebyla opilá šampáněm, ale teď je to jedna z nej rtěnek, co doma mám. Stříbrný monostín vydrží i světovou válku a s řasenkou se tak skvěle líčí (a neslepuje), že to ani není možné. Takže kdo míříte do zahraničí, berte KIKO obchůdky útokem!


Oblečení z Lidlu
Možná to už je trošku uchylka (anebo taky ne), ale pravidelně zkoumám všecny LIDL letáky a když mě tam něco zaujme, v pondělí/ve čtvrtek ráno beru Lidl útokem. Oblečení je kvalitní, levné, nedělají se na něm takové ty dírky. Pokud vám nesedí, můžete ho do  30 dnů vrátit. Někdy sice nastává problém s velikostí (kalhoty vel. 38 neodpovídají klasické 38) a tílka bývají mnohdy krátké, ale i tak se tam dají sehnat super kousky, stačí jenom trošku pořešit velikosti. A co můžu doporučit ze všeho nejvíce, jsou sady jednobarevných tílek - mám 7 černých a několik barevných a nosím je pořád dokola.

Šaty - OUTFIT
Šaty Lidl

Kraťasy Lidl
Kraťasy - OUTFIT
Kraťasy Lidl

A co vy a nákupy?
Jaký byl červenec? Sama nevím. Radost střídaly slzy a všechno se tak nějak měnilo ze dne na den. Ale určitě to stálo za to :) Podnikla jsem spoustu výletů, strávila mnoho dnů v práci, konečně zase oživila blog! (teď už zase upadá - proč den nemá 48 hodin?) A taky se začala učit na státnice. Pomalu, ale jistě jsem se rozloučila s Olmíkem, ukončila svůj typický studentský život...a teď jsem zvědavá na nové začátky...

Být perfekcionista, je těžké. Na tyto prázdniny jsem si stanovila kupu cílů a najednou začínám zjišťovat, že ať dělám, co dělám, nejde to všechno zvládnout. Což si tak nějak odmítám připustit.
Plán na tyto prázdniny byl jasný: Perfektně se naučit na celé státnice (okay, nakonec jdu jen na půlku a stejně nestíhám), chodit poctivě do práce, zhubnout!!!, stíhat pravidelné srazy s kámošema, odstěhovat se z Olmíku, trávit čas s přítelem, chodit na výlety, pomáhat doma, najít si práci, rozhodnout se o budoucnosti, pravidelně přispívat na blog, chodit na rodinné nákupy, vařit a uklízet! A taky každý den nachodit aspoň 8 tisíc kroků a být aktivní aspoň hodinu! Jenže jak to tak bývá, takový režim není dlouho udržitelný - ano, řekla jsem si po měsíci, kdy jsem už v 9 večer  (jindy chodívám spát ve 3) padala únavou, s polovinou naučených otázek, s chomáčem vlasů na polštáři, pocitem, že se mi totálně zamotá hlava a já slítnu ze schodů nebo ještě lépe - usnu ve sprše při holení nohou :D A tak i když miluju svůj nacpaný diář a akční život (jak sami můžete vidět na fotkách), rozhodla jsem se, že všechno zvládnout ve zdraví, je nereálné. Ne když se musíte učit na státnice předměty za 17 semestrů (9 předmětů)! A tak s těžkým srdcem jdu naposledy do práce, o půlnoci olizuju lžičku od nutely (když ani kofein nenabudí, přichází cukr a výčitka "jak se jako vejdu do těch nových šatů?"), na nehtech mám oloupaný lak a obřímu plyšákovi říkám Lukášku. Na následující měsíc a něco do státnic jsem si naordinovala sezení doma a občasné výlety do Lidlu či jiného obchodu pro kyblíček nutely. Toto rozhodnutí je proti mému životnímu stylu, a tak bych se nedivila, kdybych tu absenci práce (a zábavy) občas taky obrečela :D

1//Návštěva Zoo Ostrava..okay, nebudu se vyjadřovat k počtu návštěv Zoologických zahrad, protože se už sama domnívám, že je to tak trochu nemoc..jenže když já si nemůžu pomoct, zvířátka miluju, a když nemůžu mít žádné doma, musím je aspoň chodit navštěvovat, že jo :D Navíc výlet do Zoo je super forma pohybu. Nachodíte tisíce kroků a ani vám to nepřijde:)
A je to tady...
...hrozně moc by mě zajímalo, jestli někdy přestanu brečet, ale zatím mám dojem, že asi ne :D Přiznávám...jsem hrozná citlivka a každá větší změna se mnou neskutečně zametá...a minulý víkend pro mě skončila jedna z největších etap mého života - loučení s Olomoucí. Původně jsem víkend měla trávit doma, ale na poslední chvíli jsme se  olomouckou bandou dohodli, že si uděláme rozlučkový víkend...a jak to tak bývá, neplánované akce jsou ty nejlepší :)
Co vám budu říkat - ze začátku se mi nikam nechtělo. Ne proto, že bych se netěšila, ale proto, že jsem tu chvíli snažila co nejvíce oddálit..

Ok, Ufonku. Měla si pravdu. Našla jsem ještě jednu použitelnou skupinovou fotku :) Ivošek, já, Ufonek, Poky a Stará
V pátek večer jsem dojela do Olmíku (po kolonách na dálnici a vytopení v Ostravě a Olomouci jsem opravdu měla chuť vyhodit cheesburger z mekáče z okna (taková ta forma vzteku, když se moc vztekat nemůžete, protože řídíte), kde jsme se sešli se spolubydlícíma, jejich protějšky, bývalou spolubydlou Starou a Verušákem....

Když se vám utopí Ostrava

Co vám budu říkat..když jsem opouštěla gympl, moc mě to nepoložilo - nutně jsem potřebovala změnit prostředí a nástup na výšku přišel v tu nejlepší možnou chvíli. Nepopírám, že mě to mrzelo, ale s těmi, se kterými jsem se chtěla bavit, jsem zůstala v kontaktu i nadále...
Ale rozlučka s výškou - to je úplně jiný level. Zatímco někteří brali Olmík jako místo, kde studují, já ho vždycky považovala za domov :) Místo, kde si můžu dělat, co chci, kde jsem samostatná a nikdo mě z průseru nevytáhne. Ani maminka. Ani tatínek. Za těch 5 let jsem se neskutečně osamostatnila, změnil se mi pohled na svět a i já se dost podstatně změnila s čímž se stále někteří nedokážou smířit. Bylo to 5 nejhezčích let a i přes nervy se školou, jsem za tato léta neskutečně vděčná. Seznámila jsem se s hromadou skvělých lidí, a i když někteří už z mého života odešli, jiní se tam drží stále a nejspíš i držet budou....SNAD! Našla jsem si kámoše, které doufám už budu mít na celý život..budoucí družičky na moji svatbě a také svědka :D Taky budoucí sousedy a spolupracovníky..

Kus moji hlavy a ti moji♥
Co vám budu říkat - pokud jste člověk, který poslední dobou není zvyklý pít alkohol a jeho páteční strava je složená z jogurtu na snídani a mekáčovského cheeseburgeru na oběd,asi musíte počítat s tím, že po dvou panácích začíná být veselo..jako třeba návštěva kebabu v županu, kdy jsem na divně koukající lidi pořvávala "co čumíš?" "Závidíš mi můj župan?" či tančení na ulici. A tím to nekončí..lehce po půlnoci nás nenapadlo nic lepšího, než udělat "soutěž" v hodu dalekém kebabem..z kebabu se nakonec vyvinula těstovinovo-kuskusovo-kořeněná bitva, kdy jsme po sobě začali házet všechny zbytky jídla, které nám na bytě zůstaly..a co neskončilo na nás, skončilo na ulici...do postele jsme pak uléhali s neuvařeným kuskusem ve vlasech, kakaem na oblečení a sušenou bazalkou ve spodním prádle :D Celé naše počínání doplňovaly neskutečné záchvaty smíchu a průpovídky typu "Sypu si popel na hlavu" (a ono to bylo kakao) či "Padá grilovací koření, něco si přej.." (ne, opravdu nechtějte vidět ten bordel, co po nás zůstal nejen na balkóně, ale i na ulici)
Večer jsme zakončili hodinových dojemným zpěvem a vzpomínáním....celkem se divím, že na nás nevyběhl žádný so sad soused, ale asi vycítili, že toto je naše "naposled".


V sobotu jsme po překonání ne zrovna přátelské kocovin zamířili na klasickou obchůzku Olomoucí, kdy jsme nevynechali dětské hřiště ani kavárny...já všechno fotila jak japonský turista a vybavovala si všechny ty vzpomínky na poslední pětinu mého života....
Ehm...bylo zvláštní sedět u stolu, dlabat dort a povídat si o tom, jak někteří z nás nastupují od prvního do práce, jiní si zrekonstruovali byt se svým protějškem, další odjíždějí na druhý konec světa či na rok na Erasmus...každý míříme úplně jinam (jenom já stále nevím, kam mířím :D), rozprchneme se do různých koutů republiky (světa) a už se nadále nebudeme setkávat u sporáku v kuchyni, nebudeme chodit na cigárko na balkón a už vůbec se nebudeme prát o společnou koupelnu, kdy vyhrává ten, kdo rychleji vyběhne...taky si nebudeme vzájemně vyčítat, kdo udělal bordel v kuchyni, a kdo dal do myčky pánev od vajíček..divný...


Bude mi smutno i po těch našich divných květinách na balkonku

Někdo brečí, někdo hraje Pokemony :D

Jen tak si ležknout na dětském hřišti

:D Nene, my nevyrosteme! Nikdo z nás! NIKDY!








Olomoucká ZOO...místo, na kterém jsem byla minimálně 5x a stejně se sem ještě několikrát vrátím... ale to asi říkat nemusím, myslím, že jste si už všichni všimli, že jsem na Zoologické zahrady hrozně ujetá...:)


Jeden z nejoblíbenějších podniků - Café Laféé

Moji budoucí svědci ♥ Oba :D teda pokud se někdy (za sto let) vdám!

"Mějte se a smějte se"..


V sobotu večer jsme se se Starou přesunuly k ní - do Litomyšle, kde jsme spolu trávily naše mladá léta :D (prvák), obrážely plesy, vinárny a bylo nám fajně. 
Ačkoliv jsme původně zamýšlely udělat nějakou párty, nakonec jsme zůstaly doma, otevřely víno, nacpaly se jídlem, kecaly a koukaly na horor - Sinister 2... vůbec nevím, proč stále na ty horory koukám, když vždycky akorát řvu, nadávám a schovávám se pod peřinou :D 

Když vás mají lidi rádi a vítají vás u nich doma :)

Jojo, všechno to, co se mi povedlo za poslední měsíc sundat, jsem zase tímto víkendem nabrala :D Ať žijou tloustnoucí víkendy




To nevymyslíš..:D Autobus i kus auta tam jsou záměrně :D prý to je umění :D :D





Shrnuto, podtrženo? Přála bych si nebýt emotivní :D Všechno mi tak hrozně bude chybět... všichni mi tak budou chybět..i ty věčné hádky o to, které prase po sobě nezvládlo umýt nádobí :D
Ale zároveň každý konec znamená začátek něčeho nového a já jsem hrozně zvědavá, co mě čeká v následujících dnech, měsících, letech..
Nevím, co pro mě budoucnost přichystala, ani trošku netuším, jakým směrem se vydám, ale vím, že to může být cokoliv, kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv.. nejsem ničím omezována a o to více jsem otevřená zajímavým zítřkům, které mě sice děsí, ale co by to bylo za budoucnost, kdyby z ní člověk neměl ani trochu strach, že?
Takže Olmíku papa a dost pravděpodobně Praze zdar! Jednou. Brzo. Třeba. Anebo taky ne?