Ahooj!

Dokud definitivně neskončí ty krásné podzimní dny, tzv. dědovo léto, mám tu pro vás ještě jeden "vyletněný" obleček, ve kterém jsem vyrazila v sobotu na "odpolední čtení" :D vzala jsem deku, knihu a Frisco a vyrazila opalovat kejty do Riegráčů. Vypadala jsem vskutku roztomile.. Roztomilá slečinka, co jde na piknik a v ruce svírá knihu "Jak se rodí sériový vrah".. na výletě v Liberci jsme zamířili do Levných knih. A já vám říkám, že žádnou knihu, kromě těch do školy, jsem nečetla víc jak 2 roky. Prostě jsem ze všeho toho čtení zákonů a nesmyslů byla natolik otrávená, že jsem prostě neměla sílu číst nic víc, než titulky bulvárů...
Ale v Liberci přišel zlom. Odešla jsem se třemi knihami - Čachtickou paní, Nanou od E. Zoly, a pak s knihou o sériovém vrahovi a kanibalovi Thomasi Quickovi. V létě na dovolené jsem četla speciál Enigmy o nejbestiálnějších vrazích na světě, a i když jsem byla vystresovaná chodit v noci na záchodek a výletek do Tesca pro advokádo byl možný jenom do 19hod, protože pak se už začínalo smrákat, hrozně mě takové články zajímaly. Zajímala mě ta psychologie, co vrahy vedlo k tomu, aby se chovali, jak se chovali. Když jsem se hlásila z gymplu na výšku, hrozně jsem toužila po tom jít studovat psychologii (anebo žurnalistiku), takže i když nakonec vyhrály práva, psychologie jakožto taková, mě stále hodně zajímá. 
Proto když jsem narazila na tuto knihu, bylo jasno. A jasno mám i v tom, že hodně brzo zamířím do dalších levných knih a odnesu si nějakou dost podobnou výslužku! A co čtete vy?



Ahooj!

Minulý víkend jsme s Lukem zamířili nejenom na žrádelní festival, ale taky jsme si naplánovali první letošní wellness. Tentokrát padl výběr na Špindlerův mlýn. Ráj celebrit, rádoby celebrit a profesionálních celebrit. Kdo nenavštívil Špindl, jakoby ve světě šoubyznysu neexistoval. Však to asi znáte. Internet je podobných článků plný :D My celebrity sice nejsme (zatím :D já bych chtěla být tou profesionální - nic neumět a jenom dělat, že jsem hrozně zajímavá jako Káťa Kristelová a její kluk Tomík Řepka), ale zajímalo nás, jak to tam vypadá, že jo :)

Užívejte neděli, drahouši!

Dneska se mrkneme na jeden podzimní outfit z procházky na Pražský hrad. Když jsme vycházeli z baráku, svítilo slunce a bylo prostě nádherně, po příjezdu do Dejvic nás zastihl désť a každých pět minut nás otravoval zas a znova :D Domů jsme tak dojeli jako zmoklé slépky s rýmičkou. (což jsme museli napravit studeným friskem a zmrzlinkou...logika? NEEXISTUJE!)
Poslední dobou jsem si oblíbila procházky po pražském okolí. Pořád někde šmajdám a hrozně si to užívám. Ve čvrtek jsme třeba s nejlepšími exspolubydlícimi zamířili na Signal Fest...obkoukli pár nasvícených objektů a nakonec zamířili do gay baru. A mně se tak nakonec splnil sen - mrknout se, jak takový klub vypadá. Poklidně. S Helenkou Vondráčkovou v reprácích. Ale já vám říkám, že to byla párty. Jako zamlada. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem se ráno probudila s vražednou kocovinou (a posnídala grilovaný hermelín. Fitnessáci, zabijte mě!), s menšími okýnky a nějakou tou modřinou, jak jsem po cestě domů vrážela do stěn a sloupů :D
Dneska zase pro změnu frčíme do Brna na Velkou cenu zelené vlny, kde prý budeme jezdit v závodních autech, takže jsem fakt zvědavá :D Snad mě tam nikdo nepřejede :D Ale Luk slíbil, že pokud se mi na jeho pracovní akci nebude líbit, tak mě po cestě zpět vezme do Jihlavské Zoo! Juchu! Snad to tam bude hnusné :D


Krása....
Každý si pod tímto slovem představujeme asi něco jiného.
Každý máme naprosto rozdílný ideál krásy, který se věkem mění. To, co se nám líbilo dřív, se nám teď vůbec líbit nemusí. A naopak.
Přiznám se, že neznám žádnou dívku/ženu, která by si pořád připadala krásná. Každý den, každou chvíli, při každé situaci. My ženy máme takovou zvláštní vlastnost, a to, že jsme věčně samy se sebou nespokojené. Vadí nám krátké vlasy, vymytá barva, širší boky, silnější stehna, malá či naopak velká prsa. Někomu se pihy líbí a chtěl by je, jiná je má a maskuje je makeupem. Vadí nám náš obličej, tělo i váha. Nikdy nejsme úplně spokojené. Ale i tak určitě každá z nás má někdy pocit, kdy si připadá vyloženě krásná. Ať už ve chvíli, kdy jde v nádherných šatech na ples, na rande či když zrovna vyjde ze salónu krásy. Já jsem typ holky, která je příšerná perfekcionistka. Pořád bych něco měnila. A když nejsem spokojená se svým vnitřním já, necítím se ani býti krásná. Za kočku se považuju ve chvílích, kdy jsem na sebe pyšná. Kdy se mi něco povede, odvedu kus práce, mám ze sebe dobrý pocit, a zároveň cítím, že se ta moje spokojenost odráží i na moji venkovní kráse. Když jsem spokojená, cítím, že jsem daleko krásnější a sama sobě se líbím. A proto se snažím se často chválit, odměňovat se za něco, co jsem udělala. A nemusí to být velké věci. Mám ze sebe dobrý pocit například když uvařím večeři, nachystám příteli snídani do postele, uklidím nebo donesu mamce dárek..jen tak...


Nevím, jak to máte vy, ale myslím, že by bylo fajn odhodit tu věčnou nespokojenost s tím, co nám chybí nebo naopak přebývá, a vyzdvihnout to, co je na nás pěkné. Nenadávat na své pihy, ale naopak si říct, že máme to, po čem jiné touží. Nebrečet nad malým hrudníkem, ale naopak ocenit to, že nás bolí záda leda tak z kabelky a nemusíme nosit velké podprsenky. Zadek můžeme mít větší, ale některé ženy si do zadku nechají strkat silikon, aby měly kachní prdel. Víte, kolik tak ušetříme za silikon? :D 

Je třeba si tak nějak uvědomit, že jsme všechny krásné, i když každá úplně jinak a úplně jiným způsobem. A s naší krásou se taky pojí soutěž o balíček výrobků Astrid v hodnotě 1 000,- Kč.



Jak na to?
Stačí se vyfotit, přidat fotku na instagram s hashtagem #CeskaKrasa a napsat, proč a kdy se cítíte být krásná. Pokud nemáte instagram, nevadí, zapojit se můžete i tak. Každý týden jedna z vás vyhraje balíček plný cen! Více se dočtete na stránkách www.ceska-krasa.cz, kde se taky dozvíte, jak vyhrát i bez instagramu :)Výherce nevybírám já a fotka je jenom ilustrační ;) Sama nevím, co v balíčku bude!
Takže neváhejte a do soutěže se zapojte! Už jenom proto, abyste zapracovaly na svém sebevědomí! 

Pamatuju si, jak jsem jako mladé pubertální pískle vysedávala v bufetu na gymplu, pojídala párek v rohlíku a všechny obtěžovala svými úvahami o životě: "kouřit začnu až po pátém dítěti... Ale plánuji jen dvě"... Haha, tehdy mi to přišlo jako vtip století... Rozumíme si. Tehdy to přišlo vtipné všem. Ach bože, ty časy. O 12let později mi daleko pravděpodobnější přijde, že dřív začnu kouřit, než si pořídím dítě. Cigarety nesnáším, ale taky jsem si užívala svých pět minut punku, kdy jsem svírala cigáro mezi prsty a připadala si důležitě. Kouřila jsem z trucu, z představy, že teď jsem jako drsná a že to se mnou něco mega parádního udělá. Cigareta. Bože. Nikotin ne marihuana...



Jestli něco vyloženě miluju, tak to jsou společné víkendy. To mi zůstalo od dob našich prvních randíček až do teď - do chvíle, kdy spolu bydlíme. Společných víkendů už není tolik, za to vždycky stojí za to a hrozně si je užívám :) Zatímco 2 týdny zpátky jsme byli v Drážďanech, tento víkend jsme zůstali v Praze a zamířili na festival Sladkostí - Dolce Vita, který byl na Smíchovské náplavce. Food festivaly mají hodně do sebe. Člověk si udělá procházku a zároveň ochutná věci, na které jen tak nenarazí. Já se třeba díky food fesťákům naučila jíst burgery. A to bych se dřív hovězího masa ani netkla. Stejně jako jsem dala šanci hranolkám, které jsem dřív nesnášela a teď se po nich můžu utlouct :) Což určitě velice oceňují moje boky a zadek :)


Ahoj!
Dneska mám pro vás recenzi vlasové masky s keratinem. Koupila jsem ji na Notino.cz za 199,- Kč. Má 260 ml. Slibuje vyživení a regeneraci všech typů vlasů.

Maska je poměrně levná, takže když jsme ji objednávala, nikde jsem ani nehledala recenze a řekla si, že ji prostě zkusím. Jsem už zvyklá na značku L'oreál Professionnel a jejich produkty, které mi vyhovují nejvíc (někomu sedí Kerastase, jinému šampony z drogerky, někdo preferuje bezsilikony) takže mě málokterý přípravek na vlasy uchvátí.


Hezké pondělí! (já vím, právě jsem použila oxymóron)

Dneska mám pro vás outfit. Obleček a fotky z mého zářijového výletu do Itálie. Itálie. Moře. Och. 
Přiznám se, že než jsem vůbec byla schopná napsat tento článek, tak jsem jen tak seděla, čuměla a snažila se vyhnat tu blbou slzu z oka, která měla symbolizovat stesk po létě. (neee, já nebrečím, to je alergie)
Nejsem nějaký letní nadšenec. Nechodím každý týden na koupák, plavky nosím jen je-li to nezbytně nutné, neškvařím se 90% času na slunku a v létě taky hodně často nadávám, že se cítím jako kuře na grilu. Nošení kraťasů je stres a nejlepší teploty jsou pro mě okolo 23°C, kdy je to na tílko a kalhoty, popř. cardigan. Ale mám ráda tu představu pěkných dnů, nocí a možnosti cestovat, procházkovat, zdržovat se venku...

Ahooj!

V pátek jsme s drahou polovičkou vyrazili do Drážďan na nákupy - do Primarku. Měla jsem tam pár vyhlídnutých věcí - a koupila si z nich jen jednu :D zbytek jsem tam nechala a teď smutním, že jsme udělala chybu. Klasika :D (třeba tenisky s Mickeym Mousem...ach jo...)

Nákupy v Primarku jsou trošku jiný adrenalin. Je to tam levné, jsou tam věci, které jen tak neseženete, takže do nákupní tašky házíte úplně všechno, dokud nezjistíte, že ji už neunesete :D A hlavně tam je všechno - od spodního prádla, po ponožky, domácí potřeby, boty, oblečení, povlečení....